truditi (†trouditi Klicp. aj.) ned. (3. mn. -í, rozk. truď) 1. kniž. (co, koho) působit trud (ve význ. I 1); rmoutit, zarmucovat, trápit 1: t. mysl, srdce; něco těžkého ji trudí (Ner.) 2. poněk. zast. (co) namáhat 1: t. ruce, nohy i hlavu (Klicp.); holomrazy trudily květ (Vávra) poškozovaly 3. nář. (komu) činit výčitky, být nevrlý na někoho: kmotr mu trudil ažaž (Kršková); → truditi se ned. 1. kniž. (~; čím, *kým) rmoutit se, trápit se 1: nic už se netruďte!; t. se myšlenkou, že... (Arb.); kdo by se jimi (ženami) trudil? (Jir.) 2. řidč. poněk. zast. namáhat se 1, lopotit se: trudil se a namáhal (Něm.) ○ předp. na- se, z-, za-, za- se; → nás. trudívati, trudívati se (o) bez předp.