truhlík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) (z něm. zákl.) 1. hranatá, zprav. dřevěná nádoba na sypké hmoty n. růz. předměty: t. s uhlím; sedět na t-u; t. písku; květinové t-y; voj. t. na střelivo, s municí; stav. zednický t. dřevěná nádoba na míchání vápna, malty ap.; mysl. řidč. sklopec 2. poněk. zast. ob. zásuvka: otevřít spodní t.; nabírat z t-u mouku (Olb.) 3. poněk. zast. ob. korba 1 (vozu): vysoký t. z tlustých fošen (Jir.); → zdrob. truhlíček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách); příd. truhlíčkový; — truhlík, -a m. (6. mn. -cích) ob. expr. hlupák: ten t.!; venkovský t. (Lid. nov.); → zdrob. truhlíček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)