trumf, -u, expr. -a m. (4. j. -f, expr. -fa) (z něm.) 1. kart. barva (karta), kt. ostatní barvy přebíjí: vynést, dát t., trumfa; nedostat trumfa 2. hovor. expr. pádný důvod, námitka, přesvědčující důkaz: vynášet trumfy, přen. uvádět závažné důvody; vyhodit poslední t. říci poslední svůj pádný důvod, námitku; dát někomu t. předstihnout ho; má v ruce všechny trumfy v jeho moci je všechno překonat, nade vším zvítězit; vyrazit někomu t. z ruky připravit někoho o jeho argumenty, výhody ap.; → expr. zdrob. trumfík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích), trumfíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.; — trumfový, trumfovní příd.: t-é eso v barvě trumfů; t-ní mariáš (Čap.-Ch.)