tušení, -í s. 1. pocit, domněnka, že se něco děje n. stane, nejasná představa něčeho budoucího, neznámého; předtucha: neblahé, radostné t.; mít divné t.; mé t. mě neklamalo; t. blízké smrti; být jat t-m 2. řidč. kniž. první, nepatrné známky, příznaky něčeho nastávajícího; předzvěst 1: t. jara (Zey.); t. ranního světla (V. Mrš.) 3. nepatrné, nejasné vědomí něčeho, základní představa, vědomost o něčem; ponětí 1, potucha, povědomí 1: nemám (ani, nejmenšího) t., kam se poděl; neměli o tom, co se stalo, ani t. netušili to; měl jen nejasné t., jak to vypadá zdání; → expr. zdrob. tušeníčko, -a s. (6. mn. -ách): ani t-a nemít (Rais); — v. též tušiti