tužba, -y ž. (2. mn. -žeb) 1. poněk. kniž. touha 1, toužení, dychtění, přání 1: vášnivá, vroucí t.; mír — odvěká t. národů; neukojené tužby žádosti; splnění všech tužeb mládeže požadavků †2. stížnost, stesk 1, nářek 1: tužby na křivdy (Jir.); tužby na nevýnosnost činohry (Ner.); ♦ carská (panská Jir.) služba, veliká t. (Čel.) strádání; → expr. zdrob. k 1 tužbička, -y ž.: splnit někomu sebenepatrnější t-u