tu zájm. přísl., částice a citosl. I. zájm. přísl. (též zast. a nář. tuď Havl., A. Mrš., tuť Tyl, Preis.) 1. (místně) zde 1, tady I 1: podívejte se, co tu všecko mám; ať tu zůstane; býval tu často; za chvíli tu bude; tu už kvetou meruňky; (muž) je dávno na věčnosti a já jsem ještě tu (Něm.) na světě, naživu; nebezpečí tu je; souvztažně kde — tu; tu — tam: kde je (peníze) vzal, tu je vzal; kde peníze, tu i rozum (Něm.); kde se vzala, tu se vzala, stála před ním ta bílá panna (Erb.); (ovce) v houfu tu větším, tam menším (Jir.); ve spoj. kde nic, tu nic všude prázdno, pusto, nikde nikdo, nic: ženská kde nic, tu nic (Rais) úplně chudá; kde nic, tu nic objevil se stařeček (pohád.) znenadání; – ve spoj. tu a (n. i) tam, tu tam, zast. kniž. tu onde místy, sem a tam, někde 1, leckde: tu a tam byl ještě sníh; nikde nebylo vidět človíčka, jen tu tam poskakoval vrabec (Herrm.); (pole) rovná a jen tu onde stoupající mírnou vlnou (Jir.); – ve spoj. tu máš, tu máte vyjadřuje vybídnutí, vybízení k přijetí něčeho: tu máš a jez; hrej si, tu máš panenku; tu máš, tu máš — jednou Vaškovi a jednou Frantovi (Lada) (při vyplácení rákoskou); ob. expr. tu máš n. tu máš, čerte, kropáč vyjadřuje podiv, překvapení, zklamání ap.: tak jsme se těšili na svátky, a zatím tu máš, leje a leje jako na zlost; — v. též tumáš 2. řidč. (zprav. ve spoj. s ukaz. zájmenem) zde 2: tu ta kniha se mi líbí; v. též tuten 3. řidč. (směrově) tudy; nář. sem 1: tu (zřela) projíždět vojska (Sova); – nář. já jsem tu šel (Nor) 4. (časově) v té chvíli, v tom okamžiku (často nečekaně); tehdy, vtom: už chtěl odejít, ale tu se ozval telefon; tu najednou hromová rána; a tu vám vyskočí ta ženská proti nám (Mácha); souvztažně tu — tu hned — hned: šel tu rychleji, tu pomaleji; díval se tu na hodinky, tu na vůz (Pujm.); – ve spoj. tu (a) tam občas, někdy, řidčeji: tu a tam se opil 5. (ve spoj. se slovesem býti, hovor. mít) (časově) tady I 4, zde 4: vánoce jsou tu; za chvíli je tu večer; hovor. než všecko uklidím, máte tu konec července (Šim.) 6. řidč. v platnosti sp., zprav. ve spoj. a tu vyjadřuje, co vyplývá z děje n. z faktu předcházející věty jako jejich následek, důsledek; a tak: že ji (děvečku) paní vyhnat chtěla a tu že raději šla sama; dub stál na pahorku. Tu bylo zdaleka vidět, jak se ramena dubu rýsují proti bouřnému nebi (Vanč.) II. částice řidč. to III 1: když blížila se volba, jakého tu bylo běhání (Šmil.) III. citosl. řidč. zast. hle: tu, pohlédni na můj meč (Choch.)