tubus, -u, řidč. -bu m. (6. j. -su, -se, řidč. -bu) (z lat.) 1. odb. roura, trubice: fyz. t. dalekohledu, mikroskopu část spojující objektiv s okulárem; med. ozařovací, snímkovací t. 2. tech. vývodní válcovitý nástavec laboratorních nádob; — tubusový příd. k 1: fyz. t-á kamera; t-á délka