tucet, -ctu (6. j. -ctu) (†tucen, -cnu, 6. j. -cnu, Wint.) m. 1. dvanáct kusů téhož druhu: dva tucty lžic; nakoupit prádla na tucty; bylo tam půl tuctu dívek; ♦ takových, jako je on, je dvanáct na t., vejde se dvanáct do tuctu ničím nevyniká; zř. nenašel nic, co by vybočovalo z tuctu (Dyk) co by se vymykalo průměru 2. expr. blíže neurčené (zprav. značné) množství 2; mnoho II: udělit t. rad; s každou větou přichází t. dojmů; → expr. zdrob. *tuctík, -u (Johu), *tuctíček, -čku (Lid. nov.) m.