tuhý příd. (2. st. tužší) 1. vyznačující se odolností proti tlaku, nárazu ap., vnitřní soudržností, zachováváním tvaru; pevný 1, 2: t. papír; t. límec; země do tuha zmrzlá ztvrdlá; t-é těsto, maso; kniha s t-ou vazbou; t-á stolice; přen. t. rétorický a akademický verš Svatopluka Čecha (Šal.) kožený 3; fyz., chem. t. roztok homogenní soustava dvou n. několika látek, kt. má pevné skupenství; řidč. t-é látky, skupenství pevné; tech. t-á paliva (uhlí, dříví ap.); t-á mazadla; zbož. t. líh bílá krystalická látka užívaná jako pevné palivo do vařičů; text. t-á úprava, apretura tkanin; anat. t-é vazivo s velkým množstvím kolagenních vláken 2. odolávající nebezpečí, náporu, vnějším vlivům vůbec; odolný: kočky mají t. život; je t., vydrží mnoho; t. spánek tvrdý, hluboký 3. vyznačující se velikou intenzitou, těžce, silně doléhající: vést t. boj, spor těžký, úporný; klást t. odpor silný; byla t-á zima krutá; projít t-m výcvikem tvrdým; podrobit se t-é kázni; zachovávat t. půst přísný; t. absolutismus; nejtužší forma diktatury; zast. psal (mu) list dosti t. (Pal.) ostrý; t-mi slovy dotírat (Wint.); ♦ jde do t-ého (zast. do tuha Jir.) situace je vážná; práv. zast. trest t-ého vězení 4. pevně lpící na svých názorech, přesvědčení; neústupný, nepoddajný 2: byl t. katolík, konzervativec; t. odpůrce; t. dogmatik; t-á povaha (Vach.); → přísl. tuze v. t.; tuho (2. st. tužeji, †touž Štěp., †touže Erb.) řidč. a zast.: t. naškrobený límec (John); dvéře t. zavřít (Jir.); – t. zaspat (Něm.) tvrdě usnout; – t. pracovat (Merh.); – t. vzdorovat skepsi (Jir.); → podst. tuhost, -i ž.: t. materiálu; – t. odporu; – nejhouževnatější t. (povahová) (Vrba); – t. podnebí drsnost; odb. schopnost tělesa, konstrukce ap. odolávat působení vnějších sil: t. obráběcího stroje, pružiny; t. prutové soustavy; t. papíru