tulák, -a m. (6. mn. -cích) (tulačka, -y ž.) člověk nemající stálé bydliště, často ani stálé zaměstnání; pobuda, vandrák; expr. člověk měnící často svůj pobyt, putující z místa na místo (často ze záliby): stal se z něho t. a zloděj poběhlík; t. vylezl ze stohu; – t. herecký (Jir.) kočovný herec; byl jsem vždy do světa a kus t-a (Dyk) světoběžníka; i vy t-ci, vás tak poslat pro smrt (Maj.); přen. unavený t. života (Lid. nov.); → zdrob., zprav. expr., tuláček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích): tlupy bosých t-ů (Drda) toulavých dětí; ptáček t.