turnaj, -e m. (z fr.) 1. (též *turnýr, -u, Pfleg.) středověká bojová rytířská hra, souboj n. zápas zprav. dvou protivníků; klání 1, kolba I 1: rytíři se utkali v t-i na hradním nádvoří; přen. expr. řečnický t. (Čap.-Ch.); politické t-e (Konr.) 2. krátkodobá, souvisle provedená sport. soutěž (jednotlivců n. družstev): tenisový, šachový t.; t. v košíkové; t. fotbalových juniorů; pohárový t.; kvalifikační t.; — turnajový příd.: hlučné hry t-é (Tomek); – t-é soutěže; závěrečné zápasy mistrovství sehrát t-m způsobem; t. hráč účastnící se turnajů, zvyklý fyzickému zatížení při turnajích; → přísl. turnajově: sehrát soutěž t.; †turnajský příd. k 1: t. okol (Jir.); t-á přílbice (Mikovec)