tvářiti se ned. (3. mn. -í, rozk. tvař) 1. (jak) mít ve tváři, v obličeji něj. výraz, mít vzhled; dodávat si vzhled, vzezření; stavět se 7, dělat se 3: t. se učeně, vážně, vlídně, kysele; jsem zvědav, jak se k tomu bude t.; – tváří se, jako by spal vypadá; netvař se, že mi nerozumíš!; tvářila se jako přítelkyně; t. se nejvěrnějším poddaným (Olb.) †2. přetvařovat se 2: vítala Evu vlídně, dost se tvářila, než Eva dobře viděla (Jir.) †3. (po kom) napodobovat někoho: tvářila se po něm v chůzi a tanci (Svět.) †4. utvářet se, vyvíjet se: jak vše tu náhle se jinak tvářilo! (Pfleg.); — tvářiti ned. 1. zast. (co, koho) utvářet, vytvářet, formovat: pestré, dobrodružně tvářené ryby (Zey.); tech. tváření tvarování, zpracovávání materiálu přemísťováním částic bez porušení jeho celistvosti kováním, lisováním, tažením, válcováním ap.: t. kovu, kovových prášků; t. za tepla, za studena; t. plechu †2. (co) předstírat 1: t. hrůzu (Jir.); t. lhostejnost (Klicp.) ○ předp. pře-, pře- se, u-, vy-, za- se; → nás. tvářívati se (o) bez předp.