tvárný (†tvarný Ner., Jir.) příd. 1. takový, jemuž je možno tlakem dávat tvar; tvárlivý, formovatelný, plastický 4, poddajný 1: t-á hlína; roztavené sklo je t-é; (tvář) t-á jako měkký vosk (Olb.); přen. t. čtenář (Lid. nov.); tech. t. materiál; t-á litina 2. kniž. tvořivý 1, formující: t-é úsilí (básníka) (Lit. nov.); t-á síla básně (Staš.) 3. mající vztah k formě, tvaru uměleckého díla; formální 1: t-é podání (J. Čap.); obsahová i t-á stránka umění; t-é vymoženosti (básnického) vývoje (Píša); liter. t-é prostředky formální; t-é složky složky formy uměleckého díla 4. řidč. mající pěkný tvar; úhledný; týkající se tvaru vůbec: úhledná t-á dívka (Herrm.); t-á a pružná postavička (Hoffm.); – t-á sličnost hlavy (Čap.-Ch.) †5. předstíraný, zdánlivý: t-á vlídnost (Pal.); → přísl. tvárně: t. se poddávat, přizpůsobovat; – umělec t. často bezradný (Šal.); – zř. t. sčísnout vlasy (Wint.); – zř. žulový balvan t. netesaný (Rais); – zast. pravil t., přetvářivě (Suš.); → podst. tvárnost v. t.