tvůrce (†tvorce Pal., Vrchl. aj.), -e m. (5. j. -ce, 1. mn. -ové, -i) (tvůrkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. poněk. kniž. kdo něco tvoří (ve význ. 1), působí vznik něčeho; původce: t. vynálezů (Sab.); t. rekordu v těžké atletice (Čap.-Ch.); t. štěstí (Svět.) strůjce; (jsme) sami t-ové svého osudu (Havl.); tvůrci zlého (Vrchl.) pachatelé; k vyjádření náb. úcty ps. T.: Bůh t. svět učinil z ničeho; Otec náš, T. všehomíru (Něm.) stvořitel; T. mocný nebes, země (kostelní píseň) 2. kdo vytváří duchovní, zvl. umělecké hodnoty: filmoví tvůrci; Kollár, t. Slávy dcery autor; t-ové české vědy; t. zákona