tvrdošíjný příd. až do krajnosti vytrvalý, houževnatý 2, úporný; tvrdohlavý, zarputilý, zarytý: t. kacíř; t-é lpění na starém umíněné; t. boj, odpor velmi tuhý; – zachovávat t-é mlčení; t-á myšlenka vtíravá, neodbytná; přen. t-á nemoc úporná, těžko hojitelná; t. déšť (Herrm., Čech) vytrvalý; → přísl. tvrdošíjně: t. zapírat; → podst. tvrdošíjnost, -i ž.: hájit své stanovisko s urputnou t-í; *tvrdošíjník, -a m. (6. mn. -cích) tvrdošíjný člověk: (mám tě) za t-a a svéhlavce (Zey.)