tyran, -a m. (z řec.) 1. hist. (ve starověkém Řecku) samovládce, kt. se zmocnil vlády neústavně: období t-ů; aténský, syrakuský t. 2. (též tyranka, -y ž., Něm.) krutovládce, despota 1, utiskovatel, utlačovatel: t-i horší Neronů (Třeb.); otroci nahoru mívají největší náklonnost stávati se t-y dolů (Herb.); pryč s t-y a zrádci všemi (revoluční píseň) 3. (též tyranka, -y ž.) expr. kdo někoho týrá, trýzní; trýznitel, mučitel: matka si ze syna vypiplala domácího t-a; slaboch je nejhroznějším t-em (K. Čap.); žert. t-ka mužských srdcí (Heyd.); přen. starý zvyk je t. člověčenstva (Havl.); → expr. zdrob. k 2, 3 tyránek, -nka m. (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích); — tyranský, tyranický v. t.