učební, řidč. učebný příd. vztahující se k učení, vyučování: u-í, u-á léta; u. předmět; u-í, u-á látka učivo; u-í, u-é pomůcky kt. se užívá při vyučování (přístroje, modely, obrazy ap.); u-í metoda, plán; poněk. zast. u-á třída učebna; škol. u-í osnovy; veř. spr. u-í obor, poměr; u-í smlouva o učebním poměru mezi organizací a učněm; doba u-ího poměru, u-í doba potřebná k odborné výchově učně; (dř.) u. mistr, zast. u. pán živnostník oprávněný mít učně a vzdělávat je; → přísl. učebně: u. důležitý předmět; u. výrobní výcvik