učedník, poněk. zast. učen(n)ík (†učedlník Něm.), -a m. (6. mn. -cích) (učednice, poněk. zast. učen(n)ice Herb., †učedlnice Pitt., -e ž.) 1. učeň: pekařský, malířský, zámečnický u.; ♦ není u. nad mistra; u. mučedník (pořek.) 2. kniž. a zast. myšlenkový odchovanec, stoupenec, následovník, žák: u. slavného umělce; Wiklefův přední učenník (Pal.); círk. stoupenec, šiřitel Kristova učení; → expr. zdrob. učedníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) (Pujm.)