učenec, -nce m. 1. (též *učenkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní, Svět.) vědec, badatel: slavný, věhlasný u.; práce u-ů; soukromý u. †2. řidč. kdo je vyučován, žák: u. druhého stupně (měl) slabikář (Jir.)