učiniti dok. (3. mn. -í) k činiti 1. poněk. kniž. (co; ~) vykonat, provést něj. činnost; (co; co komu) způsobit, že něco vznikne, uskutečnit vůbec; udělat 1, 2: u. dobrý skutek, dobrodiní; u. svou povinnost splnit; u. nezvyklý pokus provést; u. několik kroků; u. si násilí; u. někomu příkoří; u. příslušná opatření; u. důležité rozhodnutí; učiňte, co je třeba; děkoval za to, co jsem pro něho učinil; co mám s tebou u.? jak mám s tebou naložit; přen. klid mu učiní dobře prospěje; ve spoj. u. něčemu (povinnosti, spravedlnosti, zvyklostem) zadost splnit to, vyhovět tomu, udělat to, jak náleží; ♦ u. něco někomu k vůli; u. něco někomu po vůli vyhovět; – u. si poznámku na okraj; řečník učinil pomlku; u. chybu, hloupost; u. někomu místo; u. někomu radost, pomyšlení; představení učinilo na návštěvníky hluboký dojem; u. si o něčem představu, úsudek; u. cennou zkušenost; u. objev; časté ve spoj. u. dotaz, prohlášení, slib (veřejně) podat, přednést, oznámit; zast. u. poklonu paní (Jir.) poklonit se; u. pozdravení (Wint.) pozdravit 2. řidč. kniž. (co komu) udělat 3: cos mi to učinila? (Erb.) 3. poněk. kniž. (koho, co kým, čím, jakým; z koho, čeho koho, co) udělat 4: revoluce učinila lid pánem jeho vlastního osudu; u. člověka, jeho život šťastný; u. se hodným přízně; dovede se u. nepostradatelným; u. něco skutkem uskutečnit to; u. z někoho slavného člověka; slovo tělem učiněno jest (bibl.) *4. expr. (komu) mocně někoho zaujmout, okouzlit 2, udělat 5 (Čap.-Ch.); — učiniti se ned. zast. stát se; zř. nastat: zast. než se mohl u. mistrem, musil se podívat do světa (Prav.); co se to učinilo (Jakubec); učinily se (mu) před očima mžitky (Třeb.) udělaly se; – zř. učinil se soumrak (Pujm.)