učitel, -e m. (učitelka, učitelkyně v. t.) 1. kdo (z povolání) učí, vyučuje, titul toho, kdo učí, vyučuje na škole (poskytující zvl. základní vzdělání): je učitelem základní devítileté školy; středoškolský, vysokoškolský u.; u. jazyků, tělesné výchovy; stal se soukromým u-em hudby; záslužná práce celých generací vesnických u-ů; škol. zasloužilý u., vzorný u. čestné tituly udělované za zásluhy školským pracovníkům; třídní u.; odborný u.; (dř.) výpomocný, zatímní, definitivní u.; řídící u. 2. kdo učí (ve význ. 2, 1), poučuje, výchovně působí: otec mu byl u-em a rádcem; mladí se hlásili k stařičkému vědci jako k svému u-i; příroda mu byla u-em; Jan Amos Komenský, u. národů; → ž. učitelová, -é poněk. zast. žena učitele: paní u. (Něm.); → expr. zdrob. učitýlek (*učitélek Kos.), -lka (mn. 1. -lkové, -lci, 6. -lcích) (*učitelík, -a, Neff), *učitelíček, -čka (Sedl.) m.