uřvaný příd. expr. 1. stále křičící n. křikem vyčerpaný, vysílený; ukřičený: u-í vyvolavači na poutích; u-í hazardníci (Včel.); u. uličník 2. uplakaný, ubrečený: umyj se, jsi celá u-á; u-é báby (Kop.) snadno plačící, sentimentální; → přísl. *uřvaně (K. Čap.); → podst. *uřvanost, -i ž. (Nor); — v. též uřvat se