ušlechtilý příd. 1. povahově dokonalý; šlechetný 1, dobrý 1, velkomyslný: u. lidumil; vykonat u. skutek; mít u-é srdce; u-é city, snahy 2. esteticky dokonalý; krásný 1: u-á tvář; u-é ruce umělce; u. květ kamélie; u-é sloupoví chrámu; u-é chování vybrané, uhlazené 3. zprav. odb. mající výborné, vynikající, vzácné vlastnosti: miner. u-é rudy obsahující nerosty bohaté na drahé kovy, vzácné prvky ap.; hut. u-é oceli slitinové; zeměd. u-á zvířata s výraznými znaky urč. kulturního plemene: u. kůň; řidč. u-é rostliny kulturní; zahr. u-á odrůda šlechtěná; → přísl. k 1, 2 ušlechtile: jednat u.; – u. krásný; → podst. ušlechtilost, -i ž.: u. mysli; u. citů; povahová u. noblesnost; – u. zjevu; pohyb plný u-i; u. stavby