uživiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p.) poskytnout někomu tolik potravy, kolik potřebuje k životu: země stačí u. velké množství lidí; pole nás uživí; již ho matka prsem u. nemohla (Něm.) 2. (koho, 4. p., zř. 2. p. Rais) poskytnout, opatřit někomu prostředky k životu, poskytnout živobytí, obživu: u. rodinu; řemeslo tě uživí; u. se svou prací; — uživiti se dok. přijímáním potravy se udržet naživu: v létě se husy uživí venku (Prav.); přen. těch kantýn co se uživilo (K. Čap.) mělo dobré výdělky; — ned. uživovati, u. se