ubíhati ned. 1. k uběhnouti 2-5: řidč. a poněk. zast. houfné ubíhání (vzbouřeného) lidu do hor (Čes. pol.); – potokem ubíhala kalná voda (Mrš.); – den za dnem ubíhá; cesta pomalu ubíhá; stanice ubíhala za stanicí (Rais) míjela; – zast. jednání v nové ubíhalo nesnáze (Pal.) zabředalo 2. řidč. běžet 1, utíkat, (rychle) jít: kluci vyběhnou a přes jeviště ubíhají (Sab.); dořeknuv ubíhal pryč (Něm.); u. k domovu (Baar) 3. řidč. rychle se pohybovat (vpřed) vůbec: vlak ubíhá krajinou ujíždí; po silnici ubíhá kočár (A. Mrš.); ubíhání (voru) (Vrba) plynutí po vodě; přen. myšlenky ubíhají napřed (Jir.) 4. řidč. mít směr, směřovat: pole ubíhala v široširou pláni (Svob.); — *ubíhati si ned. k uběhati si, uběhávati si: jeho žínka za Janem si ubíhala nožky (Krásn.); — ubíhati se ned. zř. zast. uchylovat se, utíkat se: tam (do divadla) se ubíhají jen ti, kteří... (Hál.); → nás. *ubíhávati (Ner.)