uběhnouti dok. (min. -hl, trp. -hnut) 1. (co) během urazit, zdolat; být schopen, způsobilý během urazit, zdolat: závodník uběhl trať 1500 m první; – dobrý běžec uběhne 15 km za hodinu 2. řidč. (~; kam; odkud; komu) uprchnout, utéci: uběhl a přelstil své nepřátele (Nový); vyskočila od stolku a chtěla u. (V. Mrš.); přen. pohled mu uběhl vysoko nad temeno kopce (Řez.) 3. (o tekutině) odtéci: voda řeky uběhne až do moře; od té doby hodně vody uběhlo, přen. bylo to před dlouhou dobou 4. (o čase, ději ap.) minout 1, uplynout: už zase rok uběhl; život uběhne jako voda; cesta rychle uběhla †5. (kam) vběhnout, dostat se 1, 2; octnout se (v něj. situaci ap.): najednou uběhla do pokoje zrzavá svině (Havl.); – vojsko uběhlo ve zmatek (Tomíček); Chelčický uběhl až do zámezí (Pal.); — uběhnout se dok. poněk. zast. během se unavit, vyčerpat; uhnat se: nemohla popadnout dech, jak se uběhla; uběhl se, uhřál a onemocněl; — ned. ubíhati, u. se