ubaliti dok. (3. mn. -í) 1. řidč. (koho, 4. p.) zabalit, zavinout; expr. obléci, zabalit do mnoha kusů oděvu, šátků ap.: kojná vnesla ubaleného hošíka (Štech); – expr. u. se do mrazu 2. (co) balením vytvořit; svinout 2, stočit 2, ukroutit 2: kouřil cigaretu ubalenou v novinovém papíře (Řez.) 3. zhrub. ve spoj. u. facku (komu) dát: ten mu ji ubalil