ubezpečiti dok. (3. mn. -í) 1. kniž. (koho, 4. p., o čem, řidč. čím; †čeho Lum.) ujistit 1, utvrdit, přesvědčit: u. přítele o své upřímnosti; u. ženu svou věrností; ubezpečil nás, že vše zařídí; buďte ubezpečen, že nezapomenu; to mohu u., že... (Svět.) bezpečně potvrdit; náhle udeřili na ubezpečené nepřátely (Goll) ukolébané v bezstarostnost †2. (co, koho; co komu) zajistit, zabezpečit: u. dokonaleji hranice říše (Pal.); svobodu si u. (Havl.); — ubezpečiti se dok. 1. kniž. (o čem; řidč. čím; *čeho) ujistit se 1, utvrdit se, přesvědčit se: musil se u., jsou-li doma; o všem se řádně u.; všeho se u. (Sab.) †2. (čeho; čím) zajistit si, zabezpečit si (co): u. se ochranou (Pal.) †3. (na koho, co; v čem; ~) spolehnout se 1: král i země naň (hofmistra) jsou se ubezpečili (Pal.); v tom se Václav II. ubezpečil na obratnost Bernardovu (Šus.); mohu se u., že... (Klicp.)