ublížiti dok. (3. mn. -í, rozk. (ne)ubliž) (komu, čemu) způsobit tělesnou n. duševní újmu, škodu vůbec; uškodit: u. si pádem se schodů poranit se; žádná střela vojákovi neublížila; úrodě ublížily lijáky poškodily ji; ta pomluva by ti mohla u.; u. někomu nešetrnými slovy dotknout se ho, ranit; zast. ukradl registra na ublížení obce městské (Wint.) škodu; ♦ ani kuřeti neublíží (pořek.) je dobrý, mírný; práv. ublížení na zdraví, na těle, na cti