ubrati dok. (1. j. -beru, 2. j. -bereš, zast. -béřeš, rozk. -ber, zast. -beř, trp. -brán) 1. (co; čeho; komu, čemu co, koho, z čeho, čeho, na čem; čemu) braním dát pryč (část něčeho), zčásti odejmout; vzít, odebrat 2 (op. přidat): u. mouku z pytle; u. polévky z plného talíře; ubrali mu z personálu dva pracovníky; u. plat, z platu zmenšit plat; vypravování nic nepřidal a nic neubral; u. ostrosti výtkám (Vrba); u. někomu na vážnosti; to neubere pevným hodnotám knížky (Lum.); hovor. u. na váze ztratit na váze, zhubnout 2. hovor. (co) zúžit, ujmout 2, zabrat: u. příliš volnou sukni 3. ryb. (při říčním rybolovu na příběr) přitáhnout a vyprázdnit síť; — †ubrati se dok. 1. obléci se, ustrojit se: ženy slavnostně ubrané (Čap.-Ch.); přen. u. se v smutek (Klác.) 2. odebrat se: kníže ubral se do Uher (Pal.); — ned. ubírati, u. se