uchýliti dok. (3. mn. -í, rozk. -chyl) (co; co od čeho) nachýlit stranou od něčeho; odchýlit: uchýlila hlavu ke stěně (Rais) odklonila, odvrátila; — uchýliti se dok. 1. (od čeho; kam) změnit pův. směr (v prostoru); odbočit 1, odchýlit se 1, zabočit, zahnout: u. se od hlavní silnice; cestou se uchýlil vlevo 2. (od čeho) projevit, přijmout odlišné názory, změnit předmět činnosti, názor ap., vzdálit se (názorově, myšlenkově ap.); odchýlit se 2, odklonit se 3: u. se v diskusi od zvoleného tématu; u. se od všeobecně platného názoru; u. se od svého zvyku (Staš.) 3. (kam) odebrat se (do krytého místa, ústraní, bezpečí); vyhledat (bezpečí, ochranu, radu, pomoc ap.); utéci se: uchýlil se před deštěm pod strom; neměl, kam by se uchýlil na noc; u. se do samoty, do ústraní; – uchýlil se k příteli o radu, o pomoc 4. poněk. kniž. (k čemu) rozhodnout se pro něco (z nutnosti ap.): u. se k mimořádným opatřením ○ předp. po- se; — ned. uchylovati, u. se