uchopiti dok. (3. mn. -í) poněk. kniž. (koho, 4. p., zač; co do čeho) prudce, pevně vzít rukou n. nástrojem; popadnout 1, chytit 1, chopit: u. dítě za ruku; u. za vlasy; u. kufr do ruky; přen. u. moc, vedení zmocnit se moci, vedení; ♦ u. (vzít) věc za pravý, správný konec volit vhodný postup, vhodné prostředky; — uchopiti se dok. poněk. kniž. (čeho; zač) 1. prudce něco uchvátit, vzít; chopit se 1, chytit se 1: tonoucí se uchopil podávaného prkna; u. se za hlavu; u. se opratí; přen. u. se příležitosti, prostředku použít, využít 2. řidč. začít něco dělat; dát se 1, pustit se 5 (do čeho), ujmout se 2, chopit se 2: uchopte se práce!; uchopil se jako jindy obchodu (Svět.); u. se slova začít mluvit (zprav. veřejně); — ned. uchopovati, u. se