uchrániti dok. (3. mn. -í, rozk. -chraň) k chrániti 1. (co, řidč. koho; koho, co čeho, před čím, kým, proti čemu, komu, od čeho) odvrátit od někoho, něčeho nebezpečí, škodu; ubránit 1, uhájit, ochránit: u. vlast, svobodu, čest obhájit: přitiskl ho k sobě, aby ho uchránil (Jir.); nic nezachráním, jen sebe uchráním muk (Fuč.); u. dítě před nemocí, před špatnou společností; u. památky před zničením; u. lid proti nepříteli; u. někoho od pokušení 2. zř. zast. (co) nastřádat, uspořit: za léta uchránila si padesát zlatých (Jir.); — uchrániti se dok. k chrániti se 1. řidč. (čeho) uvarovat se: u. se chřipky; u. se zkázy mravů (Hol.) †2. (kam; kde) nalézt ochranu, zachránit se: nikdo se ze zástupu nevymkl, aby se do tepla uchránil (Jir.)