udiviti dok. (3. mn. -í) (koho, co) vzbudit u někoho, něčeho údiv; překvapit 1: u. učitele bystrými dotazy; u. zkoušejícího vědomostmi; u. veřejnost; nesmí nás u., že...; — udiviti se dok. (~; nad kým, čím) 1. řidč. pocítit údiv; podivit se: vypravoval takové povídky, že se až udivili (Ner.); udivil se velice (Zey.) 2. (dlouhým, ustavičným) divením se unavit, vyčerpat: mohli se nad tou příhodou u.; — ned. udivovati, u. se