udobřiti dok. (3. mn. -í) řidč. (koho, 4. p.) pohnout někoho, aby se přestal hněvat; usmířit, uchlácholit: u. rozvaděné soky; nevěděla, čím si maminku u.; udobřená žena; — udobřiti se dok. 1. (~; poněk. zast. na koho) přestat se hněvat (ve význ. 1): jistě se zas brzy udobří; aby se na ně udobřil (Něm.) 2. (s kým; ~) přestat se hněvat (ve význ. 2); usmířit se: u. se s přítelem; podat si ruce na udobření