uháněti ned. (3. mn. -ějí) k uhnati, k uhoniti 1. expr. rychle, prudce se pohybovat; běžet 1, utíkat, pádit, letět 4, pospíchat 1, hnát se 1, jet 2; jet 1: u. vpřed, úprkem; u. s větrem o závod; – u. na koni; po silnici uhánělo auto 2. expr. (koho, co oč, s čím) opětovně, usilovně nutit k rychlému vykonání něj. činnosti n. k splnění něj. povinnosti; naléhat (na koho, co): u. dlužníka o splacení dluhu upomínat; u. úřad, aby povolil stavbu; u. ženu s večeří; ob. u. (čast. honit) lidi pobízet do práce, nutit k rychlé práci 3. ob. expr. (koho, co) usilovně se snažit získat, sehnat, opatřit (zprav. osobu druhého pohlaví); honit se 2 (za kým, čím): uhání ženicha; místo studování uhání děvčata; – u. všelijak živobytí protloukat se; — *uháněti se ned. hnát se 1, pospíchat 1: rady mu dával, aby se neuháněl a si neublížil (Jir.); → nás. uhánívati