uhlí, -í s. palivo vzniklé zuhelnatěním organických látek; zbytek organických látek, zvl. dřeva, vzniklý pálením: černé (kamenné), hnědé u.; doly na u.; – pálit (dřevěné) u.; oči jako u. černé; ♦ být jako na řeřavém u. nepokojný, neklidný, nesvůj (v něj. nepříjemné, trapné situaci); řidč. sypala řeřavé u. na jeho hlavu (Herrm.) vyčítala mu; geol. hořlavá ústrojná uloženina převážně rostlinného původu; horn. prachové u.; mdlé, matné u.; pálavé, plamenné u.; smolné u.; plynové u.; spékavé u.; těžné u.; chem. aktivní u.; tech. výpalkové u.; výr. dřevěné u.; kostní u. spódium; med. léčivé, živočišné u.; → expr. zdrob. uhlíčko, -a s.