uhnati dok. (1. j. -ženu, rozk. -žeň) 1. (koho, co) (přílišným) hnaním (ve význ. 1) vyčerpat, připravit o život; uštvat, uhonit 1: u. koně; lovci uhnali jelena 2. řidč. (koho, co) honěním dopadnout, chytit 1; uhonit 2: hnali zloděje, až ho uhnali; u. kořist (Wint.) 3. ob. expr. (koho, 4. p.) opatřit 1, sehnat, získat (zprav. manžela ap.); poněk. zast. (co) opatřit 1, sehnat, získat vůbec: kde ho ta holka uhnala?; – co zas všecko užene (Herrm.) 4. uhnat si ob. expr. (co, koho) způsobit si, zavinit si, uhonit si 4 (nemoc ap.): uhnal si zápal plic; uhnala si ve světě dítě (Baar) 5. poněk. zast. ob. (koho, 4. p.) přimět k něčemu, zejm. lstí: soused chce ho u., vymýšlí si nemožné ceny (Jah.); však já tě přece ještě uženu (Šlej.) †6. (koho, co komu) odehnat 2: u. mu (jezdci) stádo (Havl.) *7. (co) během urazit, zdolat, uběhnout 1: koně se vzepřeli a zbytek tisíce skoků jako hračku uhnali (E. Jel.); — uhnat se dok. (přílišným) hnaním se, během, spěchem se vyčerpat, přivodit si smrt; uštvat se, uhonit se: uhnal se a dostal zápal plic; uhnal se až k smrti; — ned. uháněti