uhoditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) udeřit 1-9 1. (koho, 4. p.) ranou, úderem zasáhnout: u. neposlušné dítě; uhodil ho do prsou; u. někoho přes prsty; přen. expr. do očí jí (ji) uhodily kostkované šaty silně na ni zapůsobily, upoutaly ji; ob. ust. spoj. u. se (čast. praštit se) přes kapsu vydat (za něco) hodně peněz, ukázat se kavalírem, nešetřit; ♦ to je prašť jako uhoď stejné, totéž 2. (čím kam; čím) prudkým pohybem na něco narazit; praštit 1: u. pěstí do stolu; u. kartami na stůl; u. holí o zem; ob. expr. ust. spoj. tak do toho (ženění ap.) uhoď (čast. prašť) konečně se rozhodni (k ženění ap.); ♦ u. hřebík na hlavičku uhodnout, vystihnout něco, najít správné řešení, učinit vhodný zásah; u. (čast. trefit se) do živého, do černého vystihnout podstatu věci, pravdu; u. (čast. píchnout) do vosího hnízda velice někoho pobouřit, silně popudit 3. (nač, do čeho) úderem něco rozezvučet: u. na gong; u. do kláves; u. na pravou strunu, přen. zvolit vhodný, správný způsob, tón řeči 4. (do koho, čeho) (o blesku) zasáhnout (koho, co): blesk uhodil do stromu; uhodilo do věže (neos.); ob. expr. aby do něho hrom uhodil; ♦ zůstal, jako když do něho (hrom) uhodí překvapený, udivený 5. vydat (silný) zvuk, ozvat se úderem; zaznít; řidč. (co) (o hodinách) údery udat, oznámit (čas); odbít 1: do jasného vzduchu uhodil zvon (A. Mrš.); do ticha uhodily hlasy (Jir.); – hodiny uhodily poledne 6. být oznámen údery hodin; odbít 2: právě uhodilo šest; ♦ věděl, kolik uhodilo na čem je; uhodila (naše) hodina přišla rozhodná chvíle 7. (na koho) poněk. zast. podniknout, provést náhlý útok; napadnout 3 (koho, 4. p.); expr. náhle, rázně se obrátit (řečí): tu někde na ně (Němce) uhodil (Jir.); – uhodil na něho, aby řekl pravdu 8. (o něčem nepříznivém) náhle začít; nastat: v listopadu uhodily velké mrazy; uhodily zlé časy 9. řidč. (nač, †na koho) objevit 1, nalézt II 1 (co), přijít 6 (nač): u. na něčí stopu; u. na pramen (Baar); zast. hledali vojáky, ale neuhodili na ně (Jir.) nenašli je †10. (oč) dohodnout se: uhoďme s Ješkem ze Stráže o mír (Choch.); — uhoditi se I dok. (do čeho; oč) prudce narazit na něco; udeřit se, praštit se: u. se do hlavy, do nohy; u. se o roh stolu; — ned. uhozovati