ujeti dok. (1. j. -jedu, rozk. -jeď, min. -jel, trp. -jet) 1. (co) jízdou urazit, zdolat; být schopen, způsobilý jízdou urazit, zdolat: dnes jsem ujel asi 100 km; platit ujeté kilometry; – nové typy aut ujedou až 120 km za hodinu 2. (komu, čemu; před kým, čím; odkud; kam; ~) odjet někomu nevhod, proti něčí vůli, před něčím nepříjemným, nepříznivým ap.: ujela manželovi; u. před nepřítelem; u. nebezpečí, před nebezpečím; ujel z domova navždy; u. do ciziny; ujel se svěřenými penězi; po nehodě nesvědomitý řidič ujel; všem závodníkům ujel všechny předjel; ♦ zhrub. ujela mu huba řekl něco neprozřetelného, něco, co neměl říkat 3. (komu) (o dopravním prostředku) odjet dříve, než se cestující dostaví: vlak, autobus nám ujel 4. uklouznout 1, smeknout se 2: židle pod ním ujela podklouzla; nohy mu ujely na ledě 5. řidč. hovor. (co) ježděním na povrchu upravit, uhladit; ujezdit 2: silnice byla ujetá od vozidel 6. (co komu) přejetím oddělit: vlak mu ujel obě nohy; — ned. ujížděti