ujišťovati ned. 1. k ujistiti: ujišťoval ho svou přízní; ujišťoval ji o své úctě; – zast. silnější počet jejich vítězství ujišťoval (Malý); – zř. zast. pozoroval a ujišťoval pomalé jeho (života) unikání (Dyk) 2. řidč. (co; co o kom, čem) prohlašovat za jisté; tvrdit II: ujišťoval, že tu mají drožkáři "vexl" (Herrm.); (o hvězdě) ujišťovali, že jistě znamená příští nejtěžších ran (Hol.); — ujišťovati se (*ujišťovati si Jir.) ned. k ujistiti se 1: ujišťoval se, zda přijdou všichni; → nás. k 1 ujišťovávati, ujišťovávati se