ujistiti dok. (3. mn. -í, rozk. -jisti, -jisť, trp. -štěn) 1. (koho, 4. p., čím, o čem, †čeho Vrchl.) přesvědčit o jistotě (ve význ. 1) něčeho; ubezpečit, utvrdit (v čem); u. někoho svým přátelstvím, věrností; ujistil ho o své upřímnosti; ujistil ho, že to dobře dopadne †2. (komu co, čeho) zajistit, zabezpečit: výměnek jí ujistím (Sab.); dbáti, jak by nějakého bezpečí si ujistil (Čel.) †3. (co) zjistit: zdali zmocnilo se (vojsko) města, nelze u. (Pal.); — ujistiti se dok. 1. přesvědčit se o jistotě (ve význ. 1) něčeho; utvrdit se, ubezpečit se: ujistil se, že je to pravda *2. (čeho) zjistit něco: věda popírá všecko, čeho není možno se u. zkoumáním (Šal.) †3. (koho, 2. p.; kým) zajistit si, zabezpečit si někoho: poručil obou bratrů se u. (Čel.); hleděl se u. tovaryšem dotčeným (Wint.): — ned. ujišťovati, u. se