ukřivděný příd. takový, kterému bylo ukřivděno, kt. má n. vyjadřuje pocit křivdy: u. muž; dav lidí s u-mi tvářemi (Poláč.); → přísl. ukřivděně: vzdychnout si u.; → podst. ukřivděnost, -i ž.; — v. též ukřivditi