ukliditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co; ~) dát, uvést do pořádku, provést úklid; poklidit 1: u. byt; u. stůl; u. v pokoji; má již uklizeno; u. po sobě, po dětech 2. (co) dát stranou, dát na náležité místo; odklidit 1: u. nádobí (se stolu) sklidit; u. šaty do skříně dát, uložit 3. obl. (koho, co) ošetřit (domácí zvířata), poklidit 2: u. koně i nakrmit je (Svob.) 4. expr. (koho, co) zneškodnit, odstranit 3, odklidit 2, likvidovat 2: u. soka, svědka; nebyla tenkráte ještě odpravena a uklizena robota (Jir.); — uklidit se dok. expr. uchýlit se stranou; zmizet, odklidit se, odejít 1: pokynul, aby se uklidili z cesty (Vanč.); uklidila se do svého koutku (Mrš.) ○ předp. do-, po-; — ned. uklízeti, u. se