uklidniti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) učinit klidným (ve význ. 3), zbavit rozrušení, neklidu; ukonejšit 1, uchlácholit, utišit, upokojit: u. plačící dítě; u. rozčileného člověka; u. si nervy cigaretou; u. rozrušenou mysl; u. vášeň potlačit; u. veřejné mínění 2. řidč. (co) učinit klidným (ve význ. 1, 2), nehybným n. tichým: u. rozbouřený dech; těžko je (přírodní síly) u. (Dyk); – u. pracovní prostředí zklidnit; — uklidniti se dok. utišit se 1. stát se klidným (ve význ. 3), nabýt klidu (ve význ. 3): plačící dítě se uklidnilo; nekřič, uklidni se!; obecné rozrušení se uklidnilo 2. stát se klidným (ve význ. 1, 2), nehybným n. tichým: hladina rybníka se uklidnila; vítr se uklidnil; sál se uklidnil; — ned. uklidňovati, u. se