uklouznouti dok. (min. -zl, podst. -znutí) 1. pohybem na něčem hladkém, klouznutím se proti vlastní vůli vychýlit z normální polohy, ztratit rovnováhu; smeknout se 2, sklouznout 2: u. na náledí, na parketách; noha mu uklouzla na slupce; uklouzla spadl; židle pod ním uklouzla podklouzla, ujela mu 2. (komu) (o řeči, hlase ap.) proti vlastní vůli, mimoděk uniknout; vyklouznout: uklouzlo mu hrubé slovo; uklouzla mu poznámka 3. expr. (o osobě) tajně, nepozorovaně odejít; vyklouznout; (o věci) uniknout pozornosti, vlivu ap.: podařilo se mu nenápadně z místnosti u. vytratit se; zloděj uklouzl postranním vchodem; – uklouzlo mu výnosné místo 4. řidč. expr. (čemu) vyhnout se, vyváznout (z čeho), uniknout: jen taktak uklouzl soudnímu vyšetřování; hleděla takovému hovoru u. (Šim.); — ned. uklouzávati, ukluzovati