ukojiti dok. (3. mn. -í) †1. (koho, 4. p.) nakrmit (dítě) mateřským mlékem (z prsu), nakojit: u. dítě (Šim.) 2. kniž. (co) nasytit 1, uspokojit, utišit něj. potřebu, touhu ap.: u. hlad, žízeň zahnat, uhasit; u. touhu po něčem; u. ctižádost, zvědavost; u. pohlavní pud vybít 3. poněk. zast. kniž. (co) ukonejšit 1, uklidnit 2, utišit: u. rozčilení (Čap.-Ch.); ukojení bolesti (Klicp.); — ukojiti se dok. †1. (o nemluvněti) kojením se nasytit: (paní) položila (dítky) matce k prsoum, a když se ukojily,... (Něm.) 2. kniž. dosáhnout nasycení, uspokojení, splnění něčeho: jeho ctižádost se zcela ukojila 3. poněk. zast. kniž. ukonejšit se, uklidnit se 2, utišit se: brzy jeho hněv se ukojí (Vrchl.); prosím vás, pane, ukojte se! (Čel.) upokojte se ○ předp. po-; — ned. ukájeti, u. se, ukojovati, u. se