ukolébati, ob. ukolíbat dok. (1. j. -ám, řidč. -u, rozk. -ej) 1. (koho, 4. p.) kolébáním uspat: u. dítě; přen. hudba ho ukolébala v spánek ukonejšila 2. zprav. ukolébati (koho, co) učinit nevhodně klidným, bezstarostným; uklidnit 2, utišit, ukonejšit 1: chtěla jej u. (lichotivými slovy); u. lid do iluze; — ukolébati se dok. stát se nevhodně klidným, bezstarostným; uklidnit se 2, utišit se, ukonejšit se: nedejte se u. lichou nadějí