ukrásti, ukradnouti dok. (1. j. -kradnu, rozk. -kradni, min. -kradl, trp. -kraden) 1. (co; co komu) krádeží odejmout, vzít; odcizit 2: u. zboží v obchodě; někdo mu ukradl peněženku; u. dříví v lese; přen. expr. u. někomu nápad, myšlenku; ukradl jí hubičku políbil ji proti její vůli; u. si chvilku pro sebe udělat si; ♦ expr. však on tě tam nikdo neukradne nic se ti tam nestane 2. v ob. spoj. ten (to) mi může být ukraden (ukradeno) nezáleží mi na něm (na tom), je mi lhostejný (je mi to lhostejné): můžete mi být všichni ukradeni; — ukrásti se dok. †1. opatrně n. tajně se vzdálit, odplížit se, odkrást se: tiše chtěl se u. ven (Wint.); nepozorován se ukradl (Jir.) 2. nář. (o očích) zavřít se, přimhouřit se: oči se mu hned ukradly a spal (Jir.); — ned. ukrádati, u. se