ulehčiti dok. (3. mn. -í) 1. (co komu, čemu) učinit lehčím, ubrat tíže něčemu: u. nosičům, mezkům náklad; u. si břemeno 2. (komu, čemu) zmenšit tíhu něčího nákladu, břemena: u. koním 3. (co komu, čemu) učinit méně obtížným, snadnějším; usnadnit: u. rodičům stáří; u. ženám práci v domácnosti; u. situaci; ulehčení zkoušek 4. (komu, čemu) učinit něčí situaci méně obtížnou, snesitelnější: u. pohořelým pomoci; u. nemocnému; u. svému svědomí; ulehčení v žalu; — ulehčiti se dok. 1. stát se lehčím, pozbýt části své tíže: zavazadla se ulehčila o snědené zásoby; neos. ovoce bylo očesáno, stromům se ulehčilo 2. stát se méně obtížným, snadnějším: povinnosti se časem ulehčily; neos. když zaplatil dluhy, ulehčilo se mu; nemocnému se ulehčilo ulevilo se; — ulehčiti si dok. 1. ulevit si 1: u. si pláčem, kletbou 2. řidč. vykonat tělesnou potřebu; ulevit si 2 (Ner. aj.)